Jdi na obsah Jdi na menu
 


Irský cob

12. 3. 2009
 



Původ a historie


Irský tinker je velmi atraktivní kůň, výrazný především svým strakatým zbarvením, hustou hřívou, ohonem a rousy. Neřadí se prozatím mezi plemena, ale je pouze typem koně. Dokonce nemá ani svou plemennou knihu.



O vznik tohoto atraktivně skrvnitého typu koně se zasloužili irští cikáni již ve středověku. Tinker v překladu znamená dráteník, což bylo právě povolání cikánů a chudých kočovníků. Irský tinker vznikal křížením clydesdalů, fellského a daleského ponyho, někdy i welsh-cobů, výjimečně shirů. Koně s nestálou barvou ve formě velkých barevných ploch střídající bílou barvu s hnědou, černou či, vzácněji, i rezavou, byli bez výjimky mezi tehdejšími, často vznešenými, chovateli zcela opomíjeni a nežádáni. Proto se jich ochotně a často i velmi levně rádi zbavovali, což bylo pro „nomády Evropy" vítanou skutečností. Romové vynikali citem pro chov a rychle nabývali užitečné znalosti.



Kočovný způsob života cikánů vyselektoval nenáročné a odolné koně, kteří si vystačili i s velmi chudou pastvou. Při putování po ostrově měli cikáni možnost křížit tajně své klisny s čistokrevnými hřebci. Pečlivým a rozvážným výběrem se ustálily charakteristiky tohoto poněkud mohutnějšího a nepřehlédnutelného koně. V roce 1685 anglický král James II. vydal povolení k obchodování s těmito koňmi. Velký koňský trh se konal v Appleby, přetrval do dnešních dnů a bývá zde na prodej kolem 4000 - 4500 koní a ceny se pohybují mezi 1500 - 6000 librami. Další trh se koná koncem srpna v Ballyastle (Ulster), je to vůbec nejstarší koňský trh v Irsku, datuje se od počátku 15. století.



Charakteristika


Irští tinkeři se vyznačují dobromyslností a rozvážností. Jen tak něco je nerozhodí, ovšem mají sklon k tvrdohlavosti. Většinou není problém je ovládat. Neobvyklá je jejich náklonnost k vodnímu prostředí, louží počínaje a mořem konče. Milují společnost stádových druhů stejně jako koupání.

http://www.zuzule.com/galerie/27/foto07.jpg
Popis


Hlavu je možno definovat jako středně dlouhou, v profilu rovnou, uši bývají menší, oko živé. Na nose vyrůstá štětička. Krk je poměrně krátký s velmi hustou hřívou, pokrývá obě strany šíje. Kohoutková výška je 135 až 158 centimetrů. Toto rozpětí umožňuje široké možnosti stavby těla, které je souměrně stavěné, proporce jsou harmonické a vyrovnané. Nezaměnitelným znakem jsou dlouhé, mohutné rousy na končetinách, vyrůstají už od poloviny předního hlezna a kryjí zadní spěnky. Irský tinker se chová obvykle ve dvou barevných variacích. Černobílé zbarvení je zváno piebald a hnědobílé skewbald. Vzácněji se objevuje tříbarevný kůň, případně vraník nebo hnědák se světlými odznaky. Oči následují různobarevnost srsti a není nutné, aby byly obě stejné barvy. K pravidelné údržbě je nezbytné kartáčování, hlavně péče o rousy, nejen z estetických, ale i ze zdravotních důvodů jako prevence podlomů.



Využití


V Irsku existují "půjčovny koní", tam je možno si zapůjčit irského tinkera i s vozem pro dovolenou ve stylu kočovných cikánů. Tinker zvládá práci jezdeckého i tažného koně. Poslední dobou stoupá jeho význam v hiporehabilitaci

zdroj:    www.konicci.cz


obrazky:  Zuzana Buráňová  www.zuzule.com


www glitterfy.com

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Portrét



Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2019 >>